Výstavní plán Galerie za Galerií pro rok 2022 a první výstava

 Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové ve spolupráci s ArtivistLab opět připravily nabídku výstav AV děl. V letošním roce v Galerii za Gelerií můžete zhlédnout následující tvorbu:

22.1. – 22.3. 2022
Romští umělci
Název: Z dohledu / světy na okraji
Umělci/kyně: Sead Kazanxhiu, Selma Selman, Natália Kubíková
Kurátorka: Tamara Moyzes

28.3. – 28.5 2022
Feministické umění
Název: Before or after
Umělkyně: Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová
Kurátorka: Tamara Moyzes

8.6. – 31.7 2022
Palestinské ženské umění
Název: Heels Field / Pole podpatků
Umělkyně: Hannan Abu-Hussein
Kurátorka: Tamara Moyzes

5.8. – 31.10 2022
Romsky queer umělec
Název: Error II
Umělec: Robert Gabriš
Kurátorka: Tamara Moyzes

2.11 2022 – 20.1. 2023
Thajské umění
Název: Mýtus o modernitě v Asii
Umělec: Chulayarnnona Siripola
Kurátorka: Keiko Sei

První výstavou, kterou zahájíme nový rok je Z dohledu / světy na okraji

Během pandemie covidu-19, jsme byli svědkem obviňování marginalizovaných skupin z šíření nákazy, zejména lidí jiné barvy pleti, minoritní sexuální orientace či genderové identity, osob se statusem imigranta či bez státní příslušnosti, a chudých lidí. Jejich veřejná ostrakizace vedla k eskalaci diskriminace a aplikaci selektivních opatření, čímž byla významně dotčena jejich lidská a občanská práva. V Evropském kontextu byli jako hrozba pro veřejné zdraví označeni Romové. Interpretace pandemie jako události bezprecedentního rozsahu a významu podporuje vnímání současnosti jako výjimečného stavu, dějinného zlomu. Tento diskurz tak legitimizuje radikalizaci postojů vůči marginalizovaným skupinám a otvírá prostor pro zneužívání pravomocí v rámci provádění mimořádných opatření. Tato populistická instrumentalizace strachu není novodobým fenoménem.  Vznik či šíření epidemie bývalo často spojováno s “cizorodými” nebo odlišnými skupinami a Romové a Židé jako původem neevropská etnika se stávali opakovaně obětními beránky. Nicméně, co odlišuje současný anti-cikanismus od jiných forem rasismu v Evropě je jeho institucionalizace.

Tendence vládnoucích tříd vymezovat, rozčleňovat a přetvářet fyzické prostředí a sociální prostor pomocí materiálních a symbolických prostředků za účelem regulace pohybu lidí, toku zdrojů, zboží, služeb, a vztahů mezi jednotlivými subjekty je historická konstanta. Co je proměnlivé, je ideologický základ, na jehož základě se kategorizuje a člení, a účely těchto strategií. Dichotomie mezi Východem/Západem, centrem/periférií, městem/venkovem, mladými/starými, ne/přáteli lidu …jsou opakujícími se motivy v politickém diskurzu různých minulých i současných režimů. Tyto sociálně konstruované hranice a kategorie, ale zároveň formují naši realitu. Evropocentrismus a rasismus 19. století, rozlišující mezi civilizovanými a necivilizovanými společnostmi, legitimizoval evropský kolonialismus, který začal socio-ekonomicky polarizovat globální Sever a Jih.  Tato hranice nerovnosti je udržována mezinárodní dělbou práce, na které se podílí nadnárodní společnosti. Státy i korporace využívají v rámci vládnutí/řízení i kategorizaci a hierarchizaci, na jejichž základě přidělují všemu, co spadá do jejich sféry, místo, roli, význam, hodnotu. Skupiny a populace, které nesplňují specifická kritéria, jsou marginalizovány, vykořisťovány a vytlačovány na okraj společnosti, na periferii světa.

Výstava nazvaná Z dohledu / světy na okraji reaguje na etnizaci pandemie v Česku a Evropě, nicméně konceptuálním rámcem výstavy je univerzálnější téma hranic, inkluze, vyloučení jako univerzální vzorec vlastní všem lidským společenstvím, a tudíž faktor determinující lidskou sociabilitu. Tímto obecnějším zaměřením se vyjadřuje k sociální diferenciaci jako politické strategii, a odkazuje tak k tíživé situaci lidí žijících na okraji v současnosti i minulosti.

Selma Selman toto téma pojednává v rámci globálních dějin lidstva, kdy se zamýšlí nad místem člověka v přírodě a povahou našeho bytí ve světě. Dílo Seada Kazanxhiu je výpovědí o sociálním rozkolu ve společnosti a křehkosti lidských vztahů jako inherentních rysech lidského společenství. Jedině dílo Natálie Kubíkové reaguje přímo na radikalizaci diskriminační politiky vůči Romům v České a Slovenské republice a poukazuje na katastrofické dopady dlouhodobé strukturální nerovnosti, institucionálního rasismu a populistického anti-cikanismu v kontextu globální zdravotní krize.